Kromě obvyklých cílů, které najdeme v RVP, projekt přináší celou řadu pozitivních „vedlejších“ efektů. Děti se samozřejmě seznámí s různými surovinami a postupy přípravy pokrmů, získají větší úctu k surovinám a nezřídka také důvěru k těm surovinám, které se třeba dosud zdráhaly ochutnat – ale tady se nechají inspirovat svými spolužáky a nakonec snědí i to, co by doposud nesnědly. Učitelé, ale i děti mají jedinečnou příležitost poznat se navzájem mnohem blíž. Při společné intenzivní práci v kuchyni, kdy spolu trávíte opravdu každý den po celý pracovní týden, totiž mnohem lépe poznáte, jací ostatní jsou, co je baví, co je trápí. 

Týden předem se skupina dětí s učitelem sejde k naplánování jídelníčku. Na každý den si stanoví jednu základní surovinu, k níž poté sestaví celé menu. Každý den je v nabídce buď polévka a hlavní chod, nebo hlavní chod a moučník. Jednotlivé pokrmy se skládají tzv. mozaikovým způsobem, klasické rizoto u nás nenajdete. K  základní surovině rýži si vyberete z nabídky několika druhů tepelně zpracované zeleniny, rozhodnete se, zda chcete i maso, či ne (a co místo něj), kterou omáčku, které druhy zeleniny ze salátového baru, případně jaké další doplňky na posyp chcete. Každý talíř pak vypadá maličko jinak. Nespornou výhodou tohoto postupu je, že nebývají téměř žádné nesnědené zbytky z talířů (v běžném hrnci obvykle pokryjí dno, někdy ani to ne).

Celý týden vaření přináší dětem i učitelům skutečně velmi intenzivní zážitky. Stejná skupina dětí si tento projektový týden v průběhu školního roku zažije zpravidla celkem třikrát, přičemž mohou pokaždé vařit s jiným učitelem – jednou třeba s matikářem, pak s češtinářem, jindy s učitelem přírodních věd. Děti tak poznávají nejen své učitele a spolužáky, ale i mírně odlišné přístupy k práci, jednou se mohou více zaměřit na finanční stránku věci, jindy intenzivněji debatovat o zdravotních přínosech té které suroviny. Důležitým aspektem je také sezónnost – v kuchyni zpracováváme i plodiny, které vypěstujeme na školní zahradě a na školní farmě.