Na začátku je potřeba sestavit tým. Ten může mít dva až pět členů a vede ho jeden učitel. Pak se děti zamýšlejí nad tím, jestli mají ve svém okolí někoho, koho by rády vyzpovídaly, poslechly si jeho životní příběh a zpracovaly jej. Většinou se ukáže, že skoro každý má ve své širší rodině nebo mezi sousedy skutečně někoho, kdo např. čelil perzekuci za minulého režimu, prožil pohnutý život, nebo se mu podařilo v těžkých životních chvílích obstát a zachovat si čisté svědomí.

Když má tým svého pamětníka, přichází nejzásadnější část projektu: pamětníka navštívit a nahrát s ním rozhovor. Předchází tomu pečlivá příprava a zaškolení, rešerše. Daří se oslovovat osobnosti, o nichž lze dohledat informační zdroje a prameny a na rozhovor se tak dobře připravit. Často se až na základě životního příběhu ukáže, jakým směrem tým svou reportáž povede, na které konkrétní silné okamžiky se zaměří, jakou linku příběhu „vypíchne“.

Pak přichází rozhodnutí, jaký formát zvolit. Je možné vytvořit rozhlasovou reportáž, videoreportáž, animaci nebo komiks. Pro audiovizuální ztvárnění pracuje tým s časovým limitem tří (rozhlas), resp. pěti (video, animace) minut. U komiksu není minimální ani maximální rozsah stanoven.

Myslíte, že tím to končí? Ale kdeže! Projekt je vždy zakončen slavnostní přehlídkou všech týmů na Radnici Prahy 12 za přítomnosti představitelů Post Bellum, zástupců městské části, odborné poroty složené z historika, novináře a učitele dějepisu, a samozřejmě pamětníků, jejichž příběhy byly zpracovány. Chybět nemohou ani rodiče, kteří přicházejí své děti morálně podpořit. Vystoupit na pódiu před tolika lidmi, představit svého pamětníka a jeho životní příběh, mluvit zřetelně do mikrofonu a nezapomenout přepínat mezi jednotlivými snímky prezentace totiž není jen tak. Na závěr slavnostního večera obdrží týmy ceny od sponzora projektu, nadšené ovace publika a velmi cennou zpětnou vazbu od poroty. Nejcennější jsou však zkušenosti, které děti v projektu získají.