Všechny informace budou zveřejněny na stránkách školy. Nejpozději v polovině května zveřejníme čísla přijatých dětí. Přijímání dětí do školy probíhá na základě kritérií, která jsou také zveřejněna na stránkách školy.

Hejného matematiku nepoužíváme jako metodu, ale jsou nám blízké určité prvky. Matematika prof. Hejného vychází z Montessori pomůcek, používá ale různá prostředí. Na začátku fungování Montessori programu v ZŠ Na Beránku jsme tuto koncepci matematiky vyzkoušeli, ale vrátili jsme se zpět k Montessori pomůckám a metodice. I nadále však používáme některá Hejného prostředí pro procvičování, není to ale těžiště naší práce.

Protože je to jeden ze základních principů Montessori pedagogiky. Paní Montessori jako psychiatr a pedagog intenzivním pozorováním chování dětí ve své době zcela předběhla tehdejší poznatky o vývojových fázích dítěte. Vzájemnou nejen sociální interakci dětí třech věkových skupin už od mateřské školy vypozorovala jako ideální pro jejich rozvoj. Dítě/žák se tím v době učení společně s věkově rozdílnými dětmi/žáky dostává do role nejstaršího či nejmladšího, a může si tak vyzkoušet zcela přirozené sociální role. Nestane se mu, že od první třídy je stále jen „premiant“ či „outsider“.

Další výhodou je, že děti/žáci se od sebe učí navzájem. Znáte jistě pravidlo: „Když umím někoho něco naučit/vysvětlit, teprve potom to sám dobře umím.“ Dítě/žák může postupovat vpřed rychleji, ale může se i vrátit či setrvat u tématu déle, je-li to třeba. To vše ve zcela přirozeném prostředí věkově smíšených kolektivů dětí/žáků. Podle vlastního zájmu či schopností se může zabývat tématy kosmické výchovy, která jsou pro Montessori pedagogiku zcela zásadní a vše zastřešující.

Jde o oblast, která zastřešuje a zároveň propojuje všechny oblasti obsažené v Rámcovém vzdělávacím plánu pro základní vzdělávání, potažmo v našem školním vzdělávacím programu Cesta Montessori.

Vše, co se dítě učí, má souvislosti, navazuje se na to, co už dítě zná, dětem se předkládá práce v dlouhých tematických blocích, kde si každé dítě najde téma podle svého zájmu.

Kosmické příběhy se několikrát opakují, aby dítě mohlo podle věku objevovat jiné zákonitosti.

Kosmická výchova je oblast, jejímž prostřednictvím předkládáme dětem pohled na svět, kde všechno souvisí se vším, od vesmíru a jeho vzniku přes neživou přírodu, podmínky života, první buňku, rostliny, zvířata, člověka až po dějiny a tvoření světa člověkem v minulosti, současnosti až po pohled na budoucnost.

Důvodů je několik:

Dítě

• si ujasňuje, co se mu povedlo, nepovedlo (Povedlo se mi…, Mám velkou radost, že…, Nezvládl jsem…)
• denně píše, tvoří věty či zvolí jinou formu záznamu (body)

• vidí, kolik práce udělalo nebo neudělalo

• časem na základě deníku doma plánuje další den či týden
• se učí sebehodnotit

• si uvědomí, co vše se za dobu jeho pobytu ve škole stalo

• zjišťuje, kolik se toho naučilo či zjistilo

Rodič

• má zpětnou vazbu a může si s dítětem díky zápisům v deníku popovídat

• se učí hledat v práci dítěte pozitiva, ocenit ho či poradit

• nesmí dítě negativně hodnotit, což je velmi těžké
• může do deníku vpisovat komentáře, ale jen pozitivní hodnocení

• může deník použít jako podklad pro konzultaci o dítěti

Ano i ne. Děti by měly doma pravidelně číst. Kromě toho, když někdo něco nestihne v rámci dopolední práce, obyčejně si nedokončené dodělává doma či v odpolední škole. Důvody, proč dítě práci nedokončí, jsou rozdílné a vždy se řeší individuálně. V případě nedodělků většího rozsahu vždy informujeme rodiče. Očekáváme také, že v případě jakékoliv pochybnosti rodiče o plnění školní práce dítěte se rodič neprodleně ozve třídnímu učiteli. Občas děti dostávají úkol typu vyhledat nějakou informaci, něco přinést, vytvořit, nad něčím se zamyslet apod., jehož splnění nám usnadní pokračovat v probíraném tématu. Tyto úkoly děti většinou plní zodpovědně.

Jsme si vědomi, že ideální by bylo pokračování v Montessori systému i na vyšší stupně školy, v našem případě na lyceu. Např. ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Holandsku funguje i Montessori střední škola. Tyto školy pracují 40 a více let bez přerušení totalitním režimem, který zavedl jednotný systém bez možnosti učit inovativními metodami. Vzhledem k tomu, že se v ČR z objektivních příčin tato metoda zabydluje teprve 20 let, další stupeň zatím není k dispozici. Už na konci páté třídy jsou děti daleko vyspělejší a připravenější přijmout i jiný způsob práce než v začátcích jejich školní docházky. Naše dosavadní zkušenosti i zkušenosti ze zahraničí vypovídají o tom, že děti z Montessori škol jsou dostatečně samostatné a schopné sebekázně, aby tento přechod úspěšně zvládly. Velmi záleží na osobnosti pedagoga na SŠ a na tom, jak se postaví k dětem z alternativních škol. Významnou roli v adaptaci dětí také hraje dobrá spolupráce rodičů s pedagogy na nové škole. Z našeho programu odchází na víceletá gymnázia minimální počet dětí, což je naším cílem. Ne proto, že by nebyly dobře připravené, ale proto, že cílevědomě budujeme kvalitní 2. stupeň. Děkujeme všem rodičům, kteří svým dětem umožní užít si devět let základní školní docházky v klidném prostředí naší základní školy a důvěřují nám.

Děti připravíme přesně tak, jak jsme si stanovili ve školním vzdělávacím programu. Pokud chce rodič dát dítě na osm let studovat střední školu, je vhodné to předem oznámit třídnímu učiteli. S ním pak individuálně řeší, zda dítě zvládne přijímací zkoušky, nebo potřebuje intenzivní přípravu. Tuto přípravu škola nezajišťuje. Přesto drtivá většina zájemců o gymnázia a jiné školy přijímací zkoušky zvládá bez potíží a je přijata.

Toto je věc domluvy učitele a rodiče. Hlavní otázkou je, jestli se rodič dokáže vyrovnat s delším setrváním dítěte v jednom ročníku, trojročí. V praxi vidíme, že jsou děti, kterým by pomalejší postup prospěl. Důvodem může být dlouhodobější nemoc, brzký vstup do školy, potřeba více času na učení, speciální vzdělávací potřeby atd. Výhodou trojročí je, že dítě zůstává se skupinou dětí, které zná. Každopádně je naším cílem dítěti umožnit navštěvovat jedno trojročí o rok déle v případě, že se učitel a rodič názorově shodnou. Rozhodně tento krok nechápeme jako „propadnutí“, ale naopak jako šanci dopřát dítěti více času!

Samozřejmě. Jsme hrdi na to, že vlastníme známku Rodiče vítáni. Pokud přijdete do školy a domluvíte se s učitelem, jste vítáni. Jediná situace, kdy odmítneme pobyt rodiče ve třídě, je, když potřebujeme řešit „třídní problém“ pouze s dětmi v uzavřeném kolektivu. Potom si domluvíte nejbližší možný termín jak pro vás, tak pro nás. Jste vítáni i jako doprovod na akcích, kdy odjíždíme do reálného života.

Návštěva ve třídě má však svá pravidla, která si před návštěvou ve třídě přečtěte u třídního učitele a respektujte je.

Jsem připraven(a) neporovnávat, a to se spolužáky ani s jinými vrstevníky?

Jsou pro mě důležité nejen znalosti mého dítěte, ale i pobyt v kolektivu, který pracuje se sociálními dovednostmi a jejich nácvikem?

Jsem ochoten oslovit učitele vždy, když podlehnu jakékoliv pochybnosti?

Dokážu respektovat názor učitele a otevřeně komunikovat o problémech dítěte, popř. rodiny?

Jsem připraven(a) neověřovat neustále znalosti svého dítěte?

Pracuji doma s dítětem na základě vzájemného respektu, pravidel a jejich dodržování?

Znám principy Montessori pedagogiky?

Není mé rozhodnutí pro vzdělávání dítěte v tomto programu jen „módním výstřelkem“?

Jsme v rodině ve shodě ohledně vzdělávání našeho dítěte, nebude škola předmětem zbytečných svárů?