Letos v březnu se uskutečnila druhá část tradičního výměnného pobytu – „naše“ děti vyrazily do partnerské školy v bavorském Geisenhausenu, aby se po několika měsících odloučení setkaly se svými parťáky a parťačkami a strávily s nimi celkem deset velmi intenzivních dní, od středy 12. do pátku 21. března.
Cesta vlakem letos nepřinesla žádná zpestření v podobě nečekaných výluk, neakceptování rezervací nebo přesunů mezi vagony, což byla vítaná změna oproti předchozím letům. V Geisenhausenu se nám dostalo velmi srdečného přijetí, napřed od jednotlivých rodin na nádraží, když si rodiče rozebírali „své“ hostující děti, a hned druhý den ráno ve škole. Z české návštěvy se stala docela událost, s oficiálním přivítáním v aule, představením všech účastníků úplně všem dětem i učitelům ve škole a velkým potleskem. Zafungovalo to skvěle, kdykoli jsme pak procházeli po chodbách, i nejmenší děti se k nám radostně hlásily jako ke starým známým a toužily s námi prohodit pár slov anglicky. A také učitelé, kteří třeba v předchozích letech byli někdy trochu zdrženliví a necítili se v komunikaci anglicky úplně komfortně, byli velmi komunikativní a spoluvytvářeli báječnou atmosféru. Připojili jsme se tak k několika různým prezentacím a aktivitám nejen se svými výměnnými parťáky, ale také v jiných třídách. Naše děti se během dnů, které jsme trávili společně ve škole, podílely na projektovém dni a zapojily se do stavby přístřešku na kola, vaření a pečení, experimentování a pájení v dílně, užily si společný bowling (takový tělocvik jsme ještě neměli).
Na programu byly ovšem i výlety a exkurze. Navštívili jsme společně s partnerskými studenty výbornou interaktivní výstavu o Titanicu v Rosenheimu v podhůří Alp a jeden den jsme strávili v Landshutu, kde jednotlivé týmy podnikly „rallye“ po městě a sbíraly body na nejrůznějších kontrolních stanovištích. Hra se trochu potýkala s technickými problémy (tablety se v tom mrazu vybily dřív, než hra skončila), ale ani to nás neodradilo od úmyslu si den v Landshutu pořádně užít.
Nejsilnější zážitky mají ale naše děti přímo z rodin – aquaparky, motokáry, výlety, BMW muzeum… A taky vystoupení z komfortní zóny, nepřenositelná zkušenost, že si dokážou leccos zařídit a vyřídit samy, v cizí zemi, v cizím jazyce, angličtina skoro 24/7 (někteří se už v průběhu pobytu svěřovali s tím, že přemýšlejí v angličtině!). A nová přátelství a společné plány na léto. Při rozlučkové párty ve škole i na nástupišti v Landshutu v pátek ráno tak občas došlo i na slzičky…
