„Je třeba se uklidnit a poslouchat přírodu.“
aneb
Děti, pojďme ven!
Domškola je hodně o sezení doma za stolem a u počítače. Abychom u dětí předešli případným bolestem páteře, hlavy a dalším nepříjemnostem plynoucích z nedostatku pohybu (patří sem i zácpa nebo zvýšený psychický neklid), vymýšlíme pro děti aktivity, které je vytáhnou ven. Ze zpětné vazby od dětí víme, že je plnění takových úkolů baví.
První aktivitou, která tak trochu suplovala i pobyt na školní zahradě, byla „Procházka s ušima“. Její zadání bylo jednoduché – ven si notýsek s tužkou a jdi na 15 minut ven (do parku, lesa, podél vody). Na začátku trasy si dej bobříka mlčení. Po celou dobu procházky se zkus soustředit jen na to, co slyšíš. Všechny sluchové vjemy si zapiš.
O tom, že mnohé děti dokázaly být zcela tiše a silně pohroužené do hry, svědčí záznam zvuků typu šustění vlastní bundy, kroků, vjem dechu či “ chvění mého papíru ve větru “ :-). Podobně máme radost ze silných uvědomění, které si z toho děti odnesly. Tady jsou citace některých z nich:
„Uvědomil jsem si, že v místě, kde žiju, převažuje zvuk ptáků a štěkot psů.“
„Nedokážu moc dlouho vydržet bobříka mlčení.“
„Když jsem potichu, je toho slyšet více.“
„Když jsem potichu, tak slyším krásné zvuky přírody.“
„Uvědomil jsem si, že: sluch je důležitý, že už začalo jaro a že sluch je schopnost vnímat zvuky.“
„Když se na poslouchání soustředím, slyším toho mnohem více. Docela mě překvapilo i to, kolik různých zvuků jsem slyšel.“
„..že bych to mohla dělat častěji, protože je to zajímavé.“
Která myšlenka se Vám libí nejvíce? Za nás jsou skvělé všechny, ale na bednu posíláme tyto tři:
„Uvědomil/a jsem si, že…
– přírodu musíme chránit, a ne ji ničit.
– i někde, kde je veliké ticho, lze slyšet spoustu zvuků.
– je třeba se uklidnit a jenom poslouchat přírodu.“
Všem meditujícím mistrům a mistryním díky!
Slyšíme se na další procházce… 🙂
Tereza Daněk
