Těsně před uzavřením škol mělo osm zájemců z třetího trojročí možnost navštívit multimediální výstavu Urbania v Centru architektury a městského plánování. Díky svému neobvyklému formátu měla výstava omezenou kapacitu a bohužel na další zájemce se již kvůli současné nestandardní situaci nedostalo.
Výstava kombinovala individuální prožitek, který byl dále rozvíjen v následném společném sdílení, a skupinovou diskuzi. Na osmi multimediálních interaktivních stanovištích se návštěvníci seznamovali s osmi principy důležitými pro správné vedení a chod města – participace, spolupráce, komunikace, organizace, odpovědnost, práce s chybou a zpětnou vazbou, strategie a další. Žáci záhy sami poznali, že se jedná o univerzální principy s celospolečenskou platností, které se snažíme uplatňovat i v běžném životě ve škole a v současné mimořádné situaci nadále hledáme cesty, jak je rozvíjet i v on-line světě domácího vzdělávání.
Z vyjádření žáků:
„Mě Urbánie úplně strašně zaujala. Bylo to udělané velmi interaktivně a na každé stanoviště jsem se těšila co bude dál. U jednoho stanoviště jsem úplně nepochopila co máme dělat. Ty prostory byly také krásné a když jsem celou výstavu procházela přišla jsem si jako v nějakém snu. Hlas Urbanie, který na nás mluvil byl takový milý a příjemně se poslouchal. Povídání potom bych si asi klidně mohla odpustit. Spíš jsem o tom chtěla ještě chvilku přemýšlet. Trochu mě mrzelo, když se naší průvodkyni vymazaly data a ona nemohla srovnat jak jsme odpovídali. Ale jinak se mi výstava moc líbila, což souviselo i s tím, že jsme tam šli v osmi.“
„Výstava byla pojata velmi alternativní formou a to takovou, že na výstavu mohlo pouze 8 lidí najednou a na výstavě jsme obcházeli jednotlivě stanoviště, kterých bylo stejně jako lidí. Stanoviště byly většinou pojaty nejakou audiovizuální projekcí, ta se zabývala jedním tématem, například kooperací jednotlivých sektorů. Výstava také ukazovala jaké jsou postupy při zdánlivě jednoduchých operacích jakou je třeba rozšíření stromové aleje na ulici při její kompletní rekonstrukci. To vyžadovalo domluvit se se síťaři, kterým by kořeny stromů přerušily vedení. Domluvili se nakonec tak že dali síťové vedení pod prostředek ulice. Na výstavě mě zaujalo její provedení a její jednoduchost, ale zároveň hloubka. Vlastně jsem nic od výstavy neočekával, ale překvapilo mě, že to nebylo jenom o fungování a organizaci města, ale i o tom jak přistupujeme k chybám a spoustě jiných lidských vlastností.“
„Na tuto výstavu jsem šel s očekáváním, že to bude taková normální výstava s troškou interakce v podobě tabulí s audiem atd… ale zaujalo mě, že tam nebyly žádné tabule, ale byli jsme vlastně součástí té výstavy. Ty setkání na začátku a i na konci byli opravdu zajímavé, protože nám tedy aspoň mně dokázali srovnat věci v hlavě. I když pak jim vypadlo to připojení, takže jsme nevěděli kdo co dal za odpovědi ale zase jsme si lépe popovídali. To, že nás tam bylo osm bylo fajn, protože jsme se u těch debat nepřekřikovali.“
