Ve středu 20. listopadu 2024 jsme se zúčastnili přednášky o želvách. Sedli jsme si na koberec a poslouchali pána, který k nám přišel ze spolku Chráníme mořské želvy.
Připravil si pro nás prezentaci, která nás chytla za srdce, ale třeba i pobavila nebo znechutila. Povídal nám o své cestě do Indonésie a jak v ní různě cestoval. Třeba navštívil ostrov, kde se úplně normálně jedla želví vajíčka. Taky se na tom ostrově vyrábělo hodně věcí z želvoviny. Želvy pak umíraly bolestivou smrtí. A když nejsou hnízda v Indonésii v bezpečí, většinou je vyberou pytláci a malé želvičky se opět nevylíhnou. Také lidé většinou přenášejí želví vajíčka do bezpečí, ale to není dobře. Potom se želvy navzájem ožírají, protože je dají do bazénku, ke kterému můžou návštěvníci. Pro želvy to prostě není v pořádku, protože se co nejdřív musí dostat do volného moře, aby správně vyrostly a mohly přežít.
Taky nám vyprávěl, jaké věci se mu děly. Něco bylo opravdu zajímavé. Třeba když byl v jednom domě, tak tam jeden muž přinesl dítěti mušličku na hraní. Najednou se mušlička zvedla a odcupitala jinam.
Zajímavost: Věděli jste, že samci želv mají nádory, ale samice ne?
A ještě nám doporučil jednu věc a ta je moc důležitá při cestování k moři. Nepodporujte bazénky s želvičkami. A neodhazujte odpadky!
Beseda se nám opravdu moc líbila!
Terezka z Tyrkysové třídy