Ne nadarmo se říká, že lepší je jednou zažít než 100x slyšet, a proto jsme se vydali spolu s manželkou ve čtvrtek 13. 11. 2025 na rodičovský večer. Motivace byla o to větší, že nejen vypnete od pracovních povinností, ale dokonce nemusíte ani vařit. Tím děkujeme deváťákům za prima občerstvení, navíc byla možnost i hlídání děti. Byl to takový návrat do dětských časů, kdy jste vtaženi do děje, ztratíte přehled o časoprostoru a nevnímáte věci kolem sebe.
Kosmické příběhy nás pohltily, a tak začínám pomalu ale jistě věřit synovi, že se opravdu těší do školy. Už vím proč. Děkujeme tímto Gábině Dvořákové za Vznik života na Zemi a Janě Paletové za Velikou Řeku, dva z mnoha příběhů, které děti každý rok ve škole zažívají. Oba příběhy měly skvělý tvůrčí nápad, scénář, rekvizity a klidné tempo vyprávění střídala akce. Vše v jeden celek spojoval prvotřídní vypravěč. Při vzniku života na Zemi jsme prošli obdobím dlouhých, opravdu dlouhých dešťů (konev s vodou, hodně vody), viděli jsme krajinu, kde sopky chrlí lávu (ocet s práškem do pečiva ve váze), prožili jsme i období, kde si život našel cestu od první buňky. Málem jsem dostal meteoritem do tváře, když nastal Velký třesk.
Ve druhém příběhu řeka představovala naše tělo, kde vše má svoje místo a pořád něco teče. Opravdu by mne nenapadlo dětem vysvětlovat funkci orgánů pomocí přirovnání k věcem či kuchyňským spotřebičům (žaludek = míchačka, játra = kuchyňka, ledviny = myčka). Bylo to nejen funkční, vtipné ale i zapamatovatelné. Opět se mi potvrdilo, že tato škola není jen instituce, ale i místo, kde je opravdu příjemná atmosféra a nadšení lidé pro vzdělávání. Zkušenost je nepřenositelná, a proto mi nezbývá nic jiného než doporučit vám, milí rodiče, dorazit za rok osobně a užít si velký či malý třesk na vlastní kůži.
Ján F., tatínek žáka z čokoládové třídy
