Od září jsme začali chodit na polední přestávky na naší zahradu a přilehlé fotbalové hřiště. Chodíme ven téměř za jakéhokoliv počasí. Po prvních dnech, kdy se některé děti toulaly po zahradě se svěšenými koutky a skuhráním, že nevědí, co mají dělat, není ani památky. Děti venku nejen hrají fotbal a skáčou přes švihadlo, ale i stavějí bunkry, vytváří z hlíny sošky, hrají si v kalužích, vytváří mozaiky z kamenů či ledu… A my dospělí jen obdivujeme jejich kreativitu.
Po těchto volných přestávkách jsou děti opravdu odpočaté a výrazně klidnější, než po přestávkách ve třídě.
