Co je montessori

Výroky k zamyšlení

Pokud uvažujete o programu Montessori pro své dítě a tím i pro sebe, zamyslete se nad následujícími výroky…

  • Co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro toho druhého, zvláště pro mé dítě.
  • Ve jménu lásky dítěti posluhujeme, místo abychom mu ukázali, jak na to.
  • Ve jménu lásky dítě zbytečně ochraňujeme, místo abychom mu důvěřovali.
  • Ve jménu lásky dítěti nedovolíme „prožívat“ pomocí příčiny a následku. Jedině tak lze získat zkušenost, ta je nesdělitelná.
  • Ve jménu lásky poučujeme, nařizujeme, zakazujeme, místo abychom trpělivě vyčkali, až nás dítě o pomoc požádá.
  • Láska spočívá v přijetí. Přijímejme tedy dítě takové, jaké skutečně je, s jeho prohrami i chybami.
  • Buďme jim nápomocni, když nás k pomoci vyzvou.

 

Ve škole probíhá vzájemné učení dospělých a dětí

Dítě

  • se učí v prostředí zaměřeném na ně samotné

  • se učí v uspořádaném a připraveném prostředí

  • se učí všemi smysly

  • se učí svým vlastním tempem

  • se učí od konkrétního k abstraktnímu

  • se učí spontánně bez velkého úsilí

  • se učí nové po zvládnutí předchozího

  • získává větší úctu a důvěru k sobě samému

  • rozvíjí úctu k druhým a k okolnímu světu

  • získává jistotu v orientaci v prostředí

  • stává se soběstačným a nezávislým

  • stává se učiteli partnerem

  • učí se sebehodnocení, není závislé na pochvale nebo trestu

  • učí se dobrým způsobům při společenském styku

  • učí se tichosti a koncentraci na práci

  • učí se kázni při neřízených činnostech

  • učí se udržovat uspořádané prostředí kolem sebe

Učitel

  • je dítěti rádcem

  • musí mít výbornou pozorovací schopnost

  • musí umět nabídnout dítěti odpovídající aktivitu

  • musí dítě aktivizovat, motivovat

  • pozitivně hodnotí

  • stále se vzdělává

  • vede děti k lásce ke škole, k lidem, ke společnosti

  • tvoří pozitivní klima třídy

  • musí dokázat komunikovat s rodiči kdykoli je třeba

  • chápe Montessori metodu jako cestu a je přesvědčený o její správnosti

  • rozumí vývojovým stadiím dítěte a nabízí mu odpovídající činnosti a aktivity

  • je schopen pracovat v týmu

Děti se do školy těší!

Maria Montessori

„V okamžiku, kdy dítě udělá první krok, ocitá se na vyšším stupni interakce. Neustále se snaží svou nezávislost rozšířit. Chce všechno dělat samo… Jeho snahy jsou tak energické, že naší obvyklou reakcí je jejich zabrždění. Bohužel, pokud toto děláme, nebrzdíme dítě, ale samu přírodu, protože vůle dítěte sleduje vůli přírody a řídí se jejími zákony.“

Maria Montessori 

31. srpen 1870 – 6. květen 1952 

Maria Montessori byla všestranná italská lékařka, pedagožka, filozofka a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami.

01.

Děti učí to, co je obklopuje.

02.

Je-li dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.

03.

Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.

04.

Je-li dítěti předváděna agresivita, učí se prát.

05.

Jedná-li se s dítětem poctivě, učí se spravedlivosti.

06.

Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.

07.

Jestliže dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.

08.

Dostává-li dítě často vynadáno, naučí se pocitu provinilosti.

09.

Pokud je dítěti často dáváno zapravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.

10.

Dáváme-li dítěti často najevo shovívavost, naučí se být trpělivé.

11.

Budeme-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.

12.

Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se nalézat v tomto světě lásku.

13.

Nemluvte o dítěti špatně – ať je přítomno nebo ne.

14.

Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v dítěti, aby pro to špatné nezbylo místo.

15.

Vždycky poslouchejte a odpovídejte dítěti, které na vás mluví.

16.

Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.

17.

Buďte připraveni pomoci dítěti, které ještě hledá a snažte se být nepozorováni tím, které už nalezlo.

18.

Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí starostlivostí, zdrženlivostí, tichem a láskou.

19.

Když jednáte s dítětem, dodržujte vždycky ty nejlepší způsoby – dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých

Otázky, kterými se můžete ptát,
jak se dítě mělo ve škole:

01.

Co se ti dneska přihodilo ve škole nejlepšího? (Co se ti dneska ve škole přihodilo nejhoršího?)

02.

Přimělo tě dneska ve škole něco k smíchu?

03.

Kdyby sis mohl vybrat, s kým bys chtěl sedět v lavici? (A s kým bys určitě sedět nechtěl?) A proč?

04.

Jaké nejpodivnější slovo jsi dneska slyšel? (Nebo třeba – kdo ti dneska řekl něco divného?)

05.

Kdybychom dneska pozvali na návštěvu tvého učitele, co si myslíš, že by o tobě říkal?

06.

Komu jsi dneska pomohl?

07.

Pomáhal ti dneska někdo s něčím?

08.

Povíš mi, co jsi dneska nového slyšel?

09.

Cítil ses třeba dneska na chvíli nejšťastnější na světě?

10.

Nudil ses dnes hodně?

11.

Povídej mi o něčem hezkém, co se ti dneska přihodilo.

12.

Které slovo dneska paní učitelka nejčastěji opakovala?

13.

O čem by ses chtěl ve škole víc dozvědět?

14.

Čeho bys chtěl mít ve škole méně?

15.

Myslíš, že by ses k někomu ve třídě mohl chovat lépe?

16.

Chutnal ti dneska oběd? A co ti nejvíc chutnalo?

17.

Kdyby ses zítra stal učitelem, co bys udělal?

Maria Montessori

„Byly to děti, které nás naučily velmi důležité – že svoboda a disciplína jde ruku v ruce, ve skutečnosti to jsou dvě strany jedné mince.“

Vědecká pozorování zjistila, že vzdělání není to, co dává učitel, vzdělání je přirozený proces spontánního rozvoje lidské osobnosti a je získán bez poslechu slov, ale díky vlastní zkušenosti ve vnějším světě. Úkolem učitele je připravit řadu učebních materiálů ve speciálním vzdělávacím prostředí a pak opustit obsesivní intervence. Učitelé mohou pomoci jen skvělé práci, která se děje uvnitř, protože sloužící pomáhají pánovi. Tímto způsobem budou svědky rozvíjející se lidské duše a vznik nového člověka, který nebude pasivním pozorovatelem života, ale bude mít jasnou vizi, jak řídit a formovat budoucnost lidské společnosti.

Principy pedagogiky, které Marie Montessori na základě svých pozorování a práce s dětmi vytvořila, jsou základem pro práci se všemi věkovými skupinami…

PRINCIPY

PRINCIP

Připravené prostředí

utříděné, přehledné a uklizené prostředí tříd, které obsahuje věcný materiál vhodný pro jednotlivé vývojové fáze dětí

speciální výukový program, pomůcky a materiály vhodné pro proces osvojování poznatků a dovedností v jednotlivých vývojových fázích

učitel připravený trpělivě pozorovat, pomáhat a podněcovat vnitřní motivaci

PRINCIP

Samostatná práce

Používá se také svobodná nebo volná práce, protože dítě si může samostatně zvolit. To však neznamená, že dítě střídá činnost bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání či učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.

Dítě si volí:

U

Co

Jakou oblast a jaký materiál si vybere, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace

}

Kdy

Dítě nepracuje na povel nebo podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti, každé dítě je na určitou věc naladěno v jinou dobu

Kde

Vybírá si místo, kde bude v rámci určených prostor pro třídu pracovat

w

S kým

Může pracovat samo, ve dvojici nebo ve skupině

PRINCIP

Svoboda dítěte

Je samozřejmě chápána jako odpovědnost, ne jako anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je na  jeho odpovědnosti práci ukončit. Pokud se dítě rozhodne pracovat s materiálem, který ho zaujme, je jeho odpovědností dodržet dohodnutá pravidla. Dítě je tím vedeno k sebedisciplíně.

PRINCIP

Práce s chybou

Děti nejsou za chybu trestány nebo záporně hodnoceny. Chyba má být ukazatelem toho, co je ještě třeba procvičit či zopakovat. Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.
Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale nabídnout dítěti tentýž nebo podobný materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.
Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

PRINCIP

Uznání a pochvala

Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, cítit sebeuspokojení ze své práce. Neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělého omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a snižuje sebevědomí.
S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá, nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo pro známky.

PRINCIP

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a senzitivní fáze každého dítěte.

PRINCIP

Senzitivní fáze

Jsou to zvláštní období největší vnímavosti k získávání určitých schopností a dovedností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci nenaučí tak snadno, jako v příslušné senzitivní-citlivé fázi.

PRINCIP

Polarita pozornosti

\

Je to maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

PRINCIP

Dělená zodpovědnost

1

Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností. Současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost. Ubírá svobody tam, kde dítě není vlastní zodpovědnosti z různých důvodů ještě schopné. Postupnými kroky učitel dítě k zodpovědnosti přivádí.